Světýlka

Měla jsem moc zajímavý rozhovor s jedním velkým a obdivuhodným gentlemanem. Mám pro takové muže slabost a vůbec nejlepší je, když jde ještě o rebelské povahy. Probírali jsme stav společnosti a jistou naději, že se možná probouzí nějaké dosud spící podvědomí, kterému jde o hodnoty, morálku a etiku. 

Dlouho jsme se neviděli a tak to bylo setkání opravdu radostné. Spojilo nás působení ve Milionu chvilek a já vždycky říkám: jednou "chvilkař", vždycky "chvilkař". Říkal mi, že si vzpomíná, jak jsem ke konci roku 2019 (jako vždy) kooordinovala jeden z pochodů a jak si (když mě viděl) uvědomil tu únavu a vyčerpání, které ze mě sálalo. Taky si na tu dobu vzpomínám, ale než jsem totálně vyhořela, trval ten sešup ještě další rok.

Přišla řeč na to, co dělám teď. Je to prý moc fajn, ale má to malý přesah. Měla bych se zase pustit do nějakého projektu, který bude hýbat společností, že to moje působení má pak větší dopad. Vůbec jsem se nad tím doteď takto nezamýšlela. Ale díky vhledu moudrého muže jsem nad tím začala přemýšlet.

Vidím zaplněná náměstí, vnímám spojující energii, kterou jsme vždycky dokázali vytvořit, vnímám dojetí, radost a sounáležitost. Vidím, že to funguje, že lidi si kousek toho "světla" vezou s sebou domů. Smysl to má obrovský, stačí si ta světýlka jen představit. Pro snílky a vizionáře je to hračka. Pravdou je, že teď těch světýlek rozsvěcuju mnohem méně, ale zato v mnoha případech napořád. A to byla moje odpověď na to, proč jsem se vydala cestou individuální a intenzivní péče a spolupráce s lidmi a dala tomu pomáhání a podpoře naprosto konkrétní obsah. Jmenuje se Jiskra života, je na Startovači a patronem či patronkou projektu se může stát každý.  

Prý mi to zase nedá, až se něco bude dít. No, je to možné, protože od té doby, kdy jsem se stala na součástí týmu Danuše Nerudové, už jsem si zakázala říkat, že do takových projektů už "nikdy nevlezu". Příležitostí je všude kolem nekonečno, nejdůležitější je se dobře rozhodnout.