POVRCHNOST

Mám moc ráda lidi, se kterými pracuji. Patří k těm, kteří chtějí vyřešit něco, co je trápí a dělá jim často že života slušné pelklíčko. Uvědomí si, že si s tím sami neporadí, protože už vyzkoušeli, co se dalo. Spojuje je jedna vlastnost a to je upřímnost a otevřenost k sobě samým. Uvědomují si, že žijí život, který žít tak úplně nechtějí a odpojují se od povrchnosti a neupřímnosti, ve které žije velká část společnosti na celé naší planetě.

V posledních měsících jsem několikrát slyšela věty: "Už nechci žít několik rozdílných životů. Jeden na sociálních sítích, jeden v práci, jeden s rodinou a pak ten opravdu můj. Ten můj autentickej, ale vlastně nejvíc skrytej. Chci říkat věci jak jsou, přestat se bát, co na to okolí, ukončit to, co nefunguje, uzdravit se, zbavit se prázdnoty a povrchnosti, kterou vnímám kolem sebe...vrátit se k tomu, co mě opravdu těší, baví a naplňuje. Ale nevím co s tím... Bolí mě srdce, mám bolesti hlavy, molí mě bedra... Čim víc se snažím, tím nedokonalejší si připadám. Jak to, že to jiní zvládají levou zadní?"

Opravdu to jiní zvládají levou zadní? Nežijí vlastně i ostatní lidé několikeré životy? To, co dávají na sociální sítě - je to opravdu to ryzí štěstí, dokonalost a autentičnost jejich životů? Možná jo, možná ne, možná tak na půl... moc dobře znám stavy, kdy někdy musíme hodně věcí vytěsnit, abychom zase ráno znovu vstali a naskočili do systému, ve kterém žijeme...

POVRCHNOST je kamarádkou samoty, prázdnoty a nezájmu. Odvádí pozornost od toho, co je opravdu důležité, odpojuje nás od upřímnosti a pravdy. Je to taková novodobá temnota. Kdo viděl film Nekonečný příběh, dovede si temnotu představit. Pohlcuje všechno a nám nakonec mohou zůstat jen oči pro pláč. V pohádkách však (až na naprosté výjimky) vždycky všechno dobře dopadne. Pro mě je odpovědí na povrchnost právě upřímnost k sobě sama a pak malé krůčky vedoucí ke změnám. Ke změnám, které jsou prospěšné našemu tělu i psychice. Když dneska začneme něco dělat jinak a bude to prospívat nám samým, za pár let možná vstaneme z popela jako Fénix a budeme tím, kým opravdu chceme být a žít život, jaký jsme si vysnili.

O tom je vlastně celé průvodcovství skrze www.emocniterapie.cz. Je o zpracování, odstranění a osvobození od všeho, co nás kdy zraňovalo a my si to na vědomé úrovni neuměli vysvětlit. Prožívali jsme pořád stejné negativní pocity a neuměli to změnit. Logicky. Jiné řešení nám v té době nebylo dostupné, jinak jsme to neuměli. Mozek dokáže vymyslet nevídané scénáře toho, co se může stát. Zkusme se zeptat srdce, co v té emočně vypjaté chvíli cítí... Tam někde bude odpověď na všechny naše otázky...