Moje vyznání k osmnáctým narozeninám našeho prvního miminka

Přesně včera bylo našemu prvnímu miminku 18 let. Připadá mi to úplně neuvěřitelný, protože nám přece nemůže být tolik! A jaký že je to syn? Nepřekvapivě úplně jiný, než jsme si mysleli, že bude. 

Zdá se mi, že největší vliv na něho měl můj táta a jestli tu někomu chybí a je tu někdo, kdo ho už dva roky dost potřebuje a s kým by si úplně nejvíc rozuměl, je to právě on. A jestli se na něj odněkud shora dívá, má z něho myslím velkou radost. Když jsme se s mým mužem brali, nechali jsme si každý svoje příjmení a dohodli se, že děti vzešlé z našeho manželství ponesou to moje. Chtěli jsme udělat radost mýmu dědovi i tátovi. Díky tomu, že se nám narodil Tadeáš, přijmení Vendl pokračuje dál, i když v nové rodové větvi. 

Tadeáš je mýmu tátovi hodně podobný jak vizuálně, tak povahou. Nedávno jsem dokonce řekla, že mi taťka už ani moc nechybí, protože se dokonale převtělil do Tadeáše i s těma svýma kecama a blbejma vtipama, který vždycky přišly vtipný jemu, ale mě dokázaly pokaždý vytočit. Rezignovala jsem na to, donutit Tadeáše aby měl uklizený pokoj, už dávno je mi jedno, kdy chodí spát. Základ je, že ráno vstane a dorazí do školy (na učňák). Přijala jsem fakt, že mu chutná pivo, kouří dýmku a doutníčky a když není zalezlej ve svým teráriu (protože to tam tak občas smrdí), je zalezlej v garáži, kde má po tátovi dědictví, který by si přál každej kutil. Opravuje, vymejšlí, nastavuje... 

Než táta umřel, měl pro Tadeáše připravený díly na motokolo. Jenže to už nestihl sestavit. Poté, co jsme se z tý rány nějak trošku oklepali, si to motokolo Tadeáš podle nějakýho tutoriálnu na YT sestavil sám. Miluje motorky a auta a vlastně všechno, co je hodně retro a jezdí na naftu nebo benzín. Elektromobilitě se nahlas směje. Když jedeme něco vyhodit do sběrného dvora, zpravidla se vrátíme s ještě větším nákladem, protože se všechno může hodit. Já to nesnáším, on to miluje. Nedávno si vybral v optice nové obroučky a když se na něj podívám, mám pocit, že jsem se ocitla v NDR. Poslouchá Rammstein a nechtěl být se mnou na Be real.

Těžko říct, jaký máme vlastně vztah. Řekla bych, že celkem v pohodě, jen my občas vytočíme jeho a on občas nás. Nejvíc se mi líbí, že má jasno už dávno v tom, co chce dělat a že je podle mě celkem šťastnej a spokojenej člověk, který už teď umí svářet, ohýbat plechy a dělat všechno to, co já neumím a nechápu. Bude z něj klempíř-karosář, kterej ale není na tom učňáku za trest, ale protože to dělat chtěl. Jediný, z čeho dělal vloni v létě reparát, byl tělocvik. Jo, je to nesportovní lenoch, takovej týpek trochu povaleč, ale já celej život jedu jako šroubek a jsem šťastnější a spokojenější? To taky těžko říct. 

Díky němu se hodně věcí učím a i proto vlastně vznikla Jiskra Života. Když má mladý člověk trable a nemá za kým jít a rovnou nechce vyhledat nějakého psychologického specialitu, je tu můj projekt. Takový přístav pro ty, kteří v určitý moment potřebují podpořit. Mám mladé lidi fakt moc ráda a vidím v každém z nich velký potenciál a talent. Doba je ale dost pobrkaná a tak někdy není čas se zastavit a zamyslet se nad tím, kam vlastně kráčím, kde jsem a jestli tohle, co žiju, je ta nejlepší verze mýho života, kterou si přeju. 

Jestli si myslíte, že je náš vztah s Tadeášem zalitý sluncem každý den, tak opravdu není. Jsem pro něho dost často mimoň, ezomatka a prý mám být víc sobec, jinak ze mě nic nezbyde. Děti jsou naše zrcadlo a proto je dobrý brát je vážně, respektovat je a být rodič parťák. Vrátí se nám to v dobrém. Vždycky si vzpomínám na to, když jsem ho pořád jako miminko chovala, aby neplakal. Babička mi říkala: "to si ho pěkně rozmazlíš, nech ho vyřvat, posílí plíce." Jsem ráda, že jsem se o něho starala tak, jak jsem cítila a chtěla i když na rozdíl od Emm jsem na něho měla mnohem méně času. Pokud bych mohla tuhle etapu opakovat, byla bych doma a nešla do práce v jeho dvou měsících… ale to už je úplně jinej příběh. Přeju našemu skvělýmu synovi, ať je pořád tak spokojený, šťastný a vtipný a ať žije svoji nejlepší verzi života, kterou si přeje. Má dokonale našlápnuto!